Roadtrip po USA: Colorado, Wyoming a kus Utahu

Varování předem: článek je poměrně dlouhý, píšeme si ho tak trochu pro sebe, abychom měli na co vzpomínat. Pokud vás zajímá konkrétní místo, klidně přeskočte na něj. Pokud vás zajímají obecné tipy na cestování v USA, najdete je v poslední části - Tipy pro cestování v USA.

• První dny - Boulder, Colorado
• Rocky Mountain National Park
  • Chasm Falls, Alpine Ridge Road
  • Bear Lake (a spousta dalších lakes)
• Cheyenne, přejezd přes Wyoming
• Yellowstone
  • Mud Volcano, Grand Canyon of Yellowstone
  • Norris, Mammoth Hot Springs, Lamar Valley
  • Firehole Lake, Grand Prismatic, Old Faythful
• Grand Teton
• Flaming Gorge
• Dinosaur National Monument
• Colorado National Monument
• Glenwood Springs, Independence Pass, Aspen
• Colorado Springs
• Denver
• Tipy pro cestování v USA
• Kolik nás to stálo

V létě 2024 jsme začali hledat nové destinace pro naši cestu. Po loňské cestě do Asie jsme chtěli zase něco jiného. Rozhodování je pro nás vždycky zdlouhavý a stresující proces. Nakonec jsme narazili na dobré letenky do USA – let z Prahy do Denveru, s krátkým přestupem na Islandu. Letenky jsme koupili zhruba pět měsíců před odletem, začátkem března. Neměli jsme úplně jasnou představu, kolik nás to bude stát, věděli jsme, že USA nebude levné. Rozhodli jsme se to zkusit, snažit se neutrácet zbytečně a vidět co nejvíce.

Naplánovali jsme si okruh národními parky Rocky Mountain, Yellowstone a Grand Teton.

Ze začátku jsme moc nevěděli, jak to udělat se spaním, zda budeme spát v autě, ve stanu nebo někde pod střechou. Zvažovali jsme, jestli si půjčit obytné nebo normální auto. Obytná auta, která jsme našli, byla většinou velká a taky dost drahá. Nakonec jsme se rozhodli půjčit si normální auto a vzít si s sebou navíc jedno odbavené zavazadlo se stanem a spacáky (bez nich bychom vystačili s krosnami). Půjčení auta v USA je docela obsáhlé téma, sepsal jsem to v samostatném článku.

Naštěstí nás začátkem dubna napadlo podívat se na možnosti ubytování v národních parcích – zjistili jsme, že spát je povoleno pouze v kempech a místa je třeba rezervovat s dostatečným předstihem. Čtyři měsíce před odjezdem už byla většina míst vyprodaná. Naštěstí se nám podařilo získat jedny z posledních míst, i když jsme museli trochu přizpůsobit naše termíny. Největší problém jsme měli s kempy v Rocky Mountain National Park, které byly na víkendový termín plně obsazené (největší kemp Moraine Park byl uzavřen kvůli rekonstrukci). Naštěstí se 14 dní předem uvolňuje několik posledních míst, a jedno z nich jsme stihli rychle zarezervovat (byl to závod v rychlosti klikání, známý studentům při zápisu předmětů, během minuty byly všechny pryč). Kempy mimo parky a jiné ubytování (motely, Airbnb) jsme taky rezervovali dopředu, ale těch je k dispozici dost, s tím nebyl problém.

Můj český kamarád se před časem přestěhoval do Colorada, což mělo hned několik výhod. Měli jsme možnost se znovu vidět, přespat u něj a navíc jsme si k němu mohli nechat doručit zásoby na cestu. Pár týdnů před odletem jsme objednali velký nákup kempingového (dehydrovaného) jídla, ovesných kaší na snídaně a pár dalších nezbytností přes Amazon a REI. Mimochodem, nechat si doručit věci se dá i bez kamaráda na místě, i v USA se rozmohly doručovací boxy a místa, kam si můžete věci nechat poslat.

Kromě toho jsme si museli před odletem zařídit ESTA, což je povolení pro vstup do USA. To obnášelo vyplnění dlouhého a nudného formuláře a zaplacení poplatku 21 $ na osobu. Dopředu jsme si také koupili datové eSIM, takže jsme rovnou po přistání mohli fungovat na telefonu.

Když jsme měli všechny přípravy hotové, vydali jsme se jednu červencovou středu odpoledne na pražské letiště. Letěli jsme s Icelandair do Keflavíku a po krátkém přestupu pokračovali do Denveru. V Keflavíku jsme si mezi přestupy stihli ještě doběhnout pro skvělé skořicové rolky. Na letu z Keflavíku bylo převážně oblačno, ale měli jsme štěstí, protože se mraky rozestoupily nad Grónskem a my tak mohli obdivovat úchvatný výhled na ledovec.

První dny - Boulder, Colorado

Na mezinárodním letišti v Denveru jsme přistáli navečer, právě když se začalo stmívat. Bez problémů jsme prošli pasovou kontrolou, která zahrnovala skenování otisků všech prstů a krátký, zdvořilostní rozhovor s imigračním úředníkem. Po vyzvednutí zavazadla jsme se vydali na autobus do Boulderu. Za 10 $ jsme si koupili 24hodinový lístek na veškerou veřejnou dopravu v metropolitní oblasti Denveru (RTD Denver), která, naštěstí, funguje docela dobře. Nasedli jsme na autobus AB1, který nás za přibližně hodinu přivezl přímo do Boulderu.

V Boulderu jsme se vypotáceli z autobusu a došli k domu našeho kamaráda, který nás už čekal s půllitrem Pilsner Urquellu v ruce – jak jinak přivítat Čechy na druhé straně světa. U něj už na nás čekaly i objednané zásoby. Chvíli jsme si popovídali a pak se odebrali do postele. Ale nevyspali jsme se úplně ideálně – i v noci bylo horko a 8hodinový časový posun nás dostal.

Ráno jsme začali typickou americkou snídaní v nedalekém dineru. Objednali jsme si palačinky a kafe. Palačinky byly obrovské, pořádně sladké a mastné. Kafe se dolévalo z konvice, kterou obsluhující personál nosil kolem stolů. Připadali jsme si jako v amerických filmech. Bohužel, Magdin žaludek není zvyklý na takto těžkou snídani, takže se jí po jídle udělalo špatně. Další část dopoledne jsme strávili zotavováním se v blízkém parku. Naštěstí to netrvalo dlouho.

Poté jsme se vydali do parku Chautauqua, který leží na okraji Boulderu. Vzali jsme si na cestu Uber za pár dolarů. Tento park nabízí krásnou procházku lesem až ke skalním štítům nad městem. Některé části stezky byly ale zavřené, bylo horko a ještě jsme byli dost unavení, takže jsme zvolili kratší trasu. I tak byla moc hezká a měli jsme první příležitost vidět chipmunky. Po procházce jsme si dali rychlou svačinu v parku a následně prošli Boulder směrem k říčce Boulder Creek a místní veřejné knihovně.

Během cesty jsme si uvědomili, jak užitečné je v USA číslování ulic – od 8. k 12. ulici se dobře naviguje. U Boulder Creeku jsme si alespoň v tom horku mohli osvěžit nohy. A co nás opravdu překvapilo, byla místní knihovna. Je to moderní a prostorná budova s velkým výběrem knih, což nás v Americe hodně překvapilo – nečekali jsme, že veřejné služby budou na tak vysoké úrovni.

Uberem jsme se vydali do půjčovny Hertz, kde jsme měli rezervované auto. Půjčení proběhlo rychle, protože jsme měli všechny dokumenty připravené. To samé se ale nedalo říct o německém páru u vedlejší přepážky – manžel si pravděpodobně zapomněl řidičský průkaz na hotelu. Nabízel, že tam nechá svou manželku jako zástavu a dojede si pro něj v půjčeném autě, ale bohužel to nebylo pro obsluhu dostatečné, a tak auto nedostali. Museli se vrátit později.

My jsme dostali téměř nový Chevrolet Malibu, který měl najeto jen 10 000 mil (na našem výletě jsme přidali dalších 2219 mil). Trochu jsem si musel zvyknout na americké semafory, které jsou umístěné za křižovatkou místo před ní, a také na možnost odbočit vpravo na červenou. Naštěstí to nebyl žádný velký problém. Po převzetí auta jsme se ještě zastavili v outdoor shopu, kde jsme vyzvedli plynovou bombu k vařiči (tu totiž nelze poslat).

Po návratu do domu ke kamarádovi jsme se s autem ještě večer vydali do centra Boulderu, kde jsme s ním a jeho americkou přítelkyní zašli na večeři do mexické restaurace. To byl náš první kontakt s americkým systémem spropitného. Jídlo bylo fajn, ale obsluha byla velmi pomalá, na jídlo jsme čekali skoro hodinu. I přesto se považuje za běžné dát spropitné kolem 20 %, což nám přišlo dost.

Cestou zpět jsme si ještě prohlédli noční Boulder. Město na nás působilo velmi příjemně a klidně. Vyspali jsme se (tentokrát už mnohem lépe), naložili zásoby a druhý den jsme konečně začali náš roadtrip – vyrazili jsme směrem k Rocky Mountain National Park.

Rocky Mountain National Park

Z Boulderu je to k vjezdu do Rocky Mountain National Parku (RMNP) u městečka Estes Park asi hodina jízdy. Cesta vede nádhernou krajinou. RMNP je velmi populární park, až natolik, že pro vjezd je nutné mít rezervaci na konkrétní hodiny (za poplatek 2 $). My jsme si rezervovali vstup mezi 8. a 10. hodinou.

U vjezdové brány jsme si koupili roční vstupenku do všech národních parků USA (Interagency pass, America the Beautiful pass) za 80 $, což platí pro celé auto bez ohledu na počet osob. Tuto kartičku jsme pak využili i v dalších parcích, což nám nakonec ušetřilo dost peněž. Byli jsme nadšení z toho, co parky nabízejí za velmi lidovou cenu. U brány nám také rangerka v budce dala papírovou mapu parku a parkové noviny.

Chasm Falls, Alpine Ridge Road

Park je velký a je v podstatě drive-through, většinou ho projetete autem a zastavíte si na kratší procházky po okolí. My jsme začali pěší túrou k Chasm Falls. Auto jsme nechali na parkovišti dole a pokračovali jsme pár kilometrů po nezpevněné cestě. Po návratu jsme si na vařiči ohřáli vodu a připravili oběd. U parkovišť je spousta bytelných kempingových stolů, které jsou ideální pro pauzy na jídlo.

Odpoledne jsme pokračovali po Alpine Ridge Road směrem k Alpine Visitor Center. Klima a příroda se za okénkem auta rychle mění – na vjezdu do parku je to asi 2500 m n. m., kde je ještě relativně teplo, lesy a louky. Když jsme se dostali k vrcholu, který je ve výšce kolem 3600 m n. m., tam už žádné lesy nebyly, zato tam byla celkem zima a zbytky sněhu. Časté zastávky na focení jsou nevyhnutelné.

U cesty jsme potkali skupinku zvířat, které jsme samozřejmě také museli vyfotit. Dlouho jsme si mysleli, že zvířata s majestátním parožím jsou sobi, ale jsou to jeleni wapiti. Aby v tom byl pořádný zmatek, označují se tu jako American elk, tj. Americký los, což ale není skutečný los (moose), který žije o dost dále na severu.

U Alpine Visitor Center jsme se rozhodli vyšlápnout až na vrchol kopce, který se nacházel ve výšce 12 005 stop nad mořem (3659 m. n. m.). Ta sotva půl kilometrová cesta nám dala pěkně zabrat.

Americké jednotky, jako jsou stopy, galony a stupně Fahrenheita, nám dělaly problémy po celou dobu pobytu v USA. Na délkové jednotky jsme si docela zvykli, ale nejvíc nás mátly stupně Fahrenheita a počítání objemů na hrnečky a lžičky (věděli jste, že 3 hrnečky je 700ml a jedna polévková lžíce?)

V Alpine Visitor Center jsme si koupili pohled za 60 centů, ale protože jsme neměli drobné, chtěli jsme zaplatit kartou. Slečna u pokladny ale jen mávla rukou a hodila pár drobných ležících na pultu do pokladny. Byla to maličkost, ale potěšilo to.

Od Alpine Visitor Center jsme pokračovali ještě kousek na druhou stranu hor. Projeli jsme kolem malebného Poudre Lake a přejeli Continental Divide – rozvodí, které odděluje vodní toky směřující do Atlantiku a Pacifiku. Dojeli jsme až k parkovišti u pramene řeky Colorado. Tato řeka, jedna z nejdelších v USA, zde začíná jako malý potůček. Nedošli jsme příliš daleko, protože jsme byli na místě úplně sami a trochu nás děsily myšlenky na medvědy.

Cestou jsme měli malou etymologickou diskuzi o názvu řeky a státu. Zajímalo nás, jestli se stát jmenuje podle řeky, nebo naopak. Následné hledání ukázalo, že v podstatě se řeka jmenuje po státu - původně se jmenovala Grand River a v roce 1921 byla přejmenována na Colorado River. Název Colorado pak pochází ze španělského přídavného jména červený. A červená barva ve skalách je tu skutečně vidět na každém kroku.

Po návštěvě pramenů řeky Colorado jsme se vydali zpátky do Estes Parku a pokračovali do kempu Glacier Basin. Tam jsme si uvařili večeři, postavili stan a všechno jídlo bezpečně uložili do bear boxů, aby ho medvědi nenašli (a doufali, že je dost daleko od našeho stanu).

Bear Lake (a spousta dalších lakes)

Druhý den jsme vstali velmi brzy, už před pátou hodinou ráno, protože jsme měli v plánu vidět východ slunce u Bear Lake a udělat si výlet k dalším jezerům v okolí. Stan a spacáky jsme prostě naházeli do auta, na balení v tuto hodinu nebyly síly.

K parkovišti u Bear Lake to bylo asi 10 minut jízdy od kempu. K našemu překvapení však parkoviště před šestou ráno už bylo úplně plné. Víkendy v létě jsou na treky v této oblasti opravdu hodně populární. Na chvíli jsme byli zklamaní, když jsme museli sjíždět zpátky dolů. Mysleli jsme si, že jsme vstali úplně zbytečně. Naštěstí, asi na třetím parkovišti, o pár mil níže, se nám podařilo najít místo. Mezi parkovišti jezdí shuttle bus a jak jsme zjistili po zaparkování, první toho dne měl přijet za pár minut. Bus přijel, nasedli jsme (byl zdarma v rámci vstupenky do parku) a vyvezl nás zpátky nahoru k Bear Lake.

Jezero jsme si obešli, je moc pěkné, zvlášť v kombinaci s okolními horami, které se v něm odrážejí. My jsme ten den měli v plánu jezer spoustu, ještě Nymph Lake, Dream Lake, Emerald Lake a Lake Haiyaha. Všechna jezera byla krásná, každé úplně jiné. V horách svítilo sluníčko, krásný den. I když jsme ušli jen asi 12 kilometrů, dost nám to dalo zabrat. Při sestupu přes Alberta Falls zpátky k parkovišti jsme si museli udělat pauzu a vyzkoušet dehydrovaný Chocolate Cheesecake mix – stačilo zalít studenou vodou a pár minut počkat. Bylo to opravdu skvělé.

Po návratu k autu už jsme z RMNP odjížděli. Ještě jsme si udělali fotku s cedulí u vjezdu, to nám přišlo jako nutnost. Poté jsme sjeli z hor do Longmontu, městečka kousek severně od Denveru, kde jsme měli zarezervované Airbnb. Naše hostitelka Tammy byla velmi milá a upovídaná.

Cheyenne, přejezd přes Wyoming

Ráno jsme sbalili věci, naházeli je do auta a vyrazili po Interstate-25 (pro zajímavost, lichá čísla mezistátek vedou severo-jižně, sudá západo-východně) směrem k Cheyenne, hlavnímu městu státu Wyoming. Cesta nám zabralo jen hodinku.

V Cheyenne jsme se rozhodli zastavit na Cheyenne Frontier Days, což je festival připomínající divoký západ, včetně rodea. Cedule u města nás naváděly na odstavné parkoviště, kde jsme zaparkovali. V ceně parkování (20 $) byla i vstupenka na festival a lístek na shuttle bus, který nás na místo zavezl. Pro přepravu se používaly klasické žluté školní autobusy, které v létě asi nemají jiné využití. Tak jsme si užili jízdu tímto ikonickým dopravním prostředkem (mají pořádně tvrdé sedačky).

Prošli jsme stánky a obchody kolem festivalu. Koupil jsem si klobouk a dali jsme si něco k jídlu – kukuřici obalenou v churros a párek na tyčce. V naší osobní soutěži o nejnechutnější jídlo vedlo grilované kuře mezi dvěma donuty - to jsme radši nevyzkoušeli.. Na ródeo jsme nakonec nešli, protože program trval několik hodin (začínal hymnou… prostě Amerika). Kromě toho však nebylo tolik věcí, které by nás lákaly.

Z Cheyenne jsme pokračovali po I-80 na západ směrem k Laramie. Mohli jsme jet i dál po dálnici, ale měli jsme čas, a tak jsme se rozhodli sjet na vedlejší silnici přes hory (Medicine Bow-Routt). Wyoming je nejřidčeji osídlený stát USA a tak je jízda po menší silnici zvláštní zážitek. Za půl hodiny uvidíte pár stovek krav, jeden polorozbořený dům a možná pět aut. Hory jsou nádherné a fotogenické. Zastavili jsme se v městečku Saratoga, kde je několik veřejně přístupných termálních bazénů. Voda byla příjemná, ale až moc teplá, zvlášť když bylo venku horko. Večer jsme dorazili do Rawlinsu, kde jsme měli zarezervovaný motel.

Druhý den nás čekal asi čtyřhodinový přejezd do městečka Cody, které leží kousek za východní bránou do Yellowstonu. Projeli jsme indiánským územím Wind River, které mi bylo známé díky stejnojmennému filmu s Jeremy Rennerem. Když jsem ho viděl před pár lety, nikdy by mě nenapadlo, že se sem jednou podívám. Cestou jsme míjeli malá městečka, která vypadala, jako by jejich nejlepší léta byla už dávno za nimi.

Vzhledem k horku jsme měli v plánu se vykoupat v Boysen Reservoir, ale tento plán jsme museli opustit, protože na jednom z mála parkovišť u vody viselo varování o sinicích. Pokračovali jsme tedy dál a větší zastávku jsme si udělali až v městě Thermopolis.

Thermopolis nás překvapil malým, ale krásným parkem Hot Springs, kde jsou termální bazény a solný kopec s chodníčky, po kterých se dá chodit. Bylo to opravdu příjemné místo, ale vzhledem k vedru jsme se do termálních bazénů neodvážili, i když byly zdarma. Voda, která z nich stékala, byla příjemná až v místech, kde se vlévala do řeky.

Od termálních bazénů jsme pokračovali po vyhlídkové silnici, která vedla přes ohradu s bizony. To jsme samozřejmě nemohli minout a tak jsme konečně viděli své první bizony. Bylo fascinující sledovat, jak se klidně pasou, aniž by je nějak zvlášť rušila auta, z nichž turisté cvakali jednu fotku za druhou.

Z Thermopolis jsme odjeli po rychlém zahnání hladu ve fast foodu a pokračovali jsme do města Cody. Tohle město bylo založeno slavným Buffalo Billem (civilním jménem William Frederick Cody) - když jsem jako malý četl knížky o Buffalo Billovi, také mě nenapadlo, že se k této historii někdy podívám tak blízko.

Do Cody jsme dojeli navečer, udělali jsme si fotku před muzeem Buffalo Billa. Dovnitř jsme nešli, jednak jsme tam byli chvíli před zavřením a také nám vstupné připadalo dost vysoké. V Cody se snaží vytěžit z odkazu Buffalo Billa co nejvíc, každý druhý obchod na něj odkazuje. Před hotelem Irma (také založeném Buffalo Billem) se hrají krátké westernové scénky. Shlédli jsme jednu z nich, ale úplně nám neseděl patriotický náboj (s hymnou a vlajkou), ani důraz na právo na držení zbraní. Celé nám to přišlo trošku pitomé. Ostatně celá historie divokého západu je z dnešního pohledu dost kontroverzní.

Nocovali jsme kousek za Cody na farmě v glampingu Sheep Wagon. Spalo se nám pohodlně a ráno jsme po natankování auta vyrazili směrem k vjezdu do Yellowstonu.

Yellowstone

K východnímu vjezdu do Yellowstonu jsme dorazili těsně před polednem. Po obligátní fotce u cedule Yellowstone jsme pokračovali směrem k jezeru Yellowstone. Park je opravdu rozlehlý, takže samotná cesta k jezeru trvá přes hodinu. Jízda lesy a loukami byla krásná a po cestě jsme vyhlíželi medvědy.

Kousek před jezerem jsme zastavili kvůli velkému počtu aut parkujících u krajnice a lidí, kteří měli dalekohledy a obrovské fotoaparáty s teleobjektivem. Bylo jasné, že něco zajímavého pozorují. Zastavili jsme tedy taky a šli se podívat. Na louce v dálce jsme skutečně spatřili medvěda grizzlyho s dvěma medvíďaty. Rangeři na místě organizovali dopravu a ukazovali lidem, kam se dívat. Sice jsme 3 tečky v dálce viděli, ale opravdu jasně jsme si je prohlédli až ve foťáku (protože jsme si zapomněli dalekohled). Blíže jsme už grizzlyho neviděli.

Mud Volcano, Grand Canyon of Yellowstone

Po příjezdu k jezeru jsme odbočili doprava a pokračovali směrem na Canyon Village. Cestou nás čekala první zastávka u gejzírů Mud Volcano. Jak už název napovídal, místo nebylo plné typických gejzírů, ale spíše bublajících blátivých louží, které vypadaly poněkud jinak, než jsme si představovali. Přesto to byla zajímavá zastávka a procházka.

Kousek dál jsme se zastavili na fotku s bizonem, který odpočíval u jednoho z geotermálních kráterů. Bizonů jsme pak potkávali ještě mnohem více a postupně jsme je začali vídat v takových počtech, že už nás přestalo bavit zastavovat kvůli každému z nich.

Kousek před Canyon Village jsme ještě odbočili na South Rim Drive, odkud jsou k vidění 2 vodopády na řece Yellowstone a potom taky pohled na úchvatný Grand Canyon of Yellowstone. Zaparkovali jsme na prvním velkém parkovišti vlevo a prošli po cestě podél srázu k řece až k Artist Point Overlook. Výhledy rozhodně stály za to.

Po příjezdu do kempu v Canyon Village jsme si našli rezervované místo na stanování. Canyon Village je ústředním bodem parku, kde se nachází obchody, restaurace a benzínka. Taky se tu dá chytit mobilní signál, který ve většině parku není.. Kemp byl rozdělen na několik menších oblastí v lese, každá měla kruhovou jednosměrnou silnici a kempovací místa podél ní. Společné (splachovací) záchody jsou zhruba uprostřed každé oblasti.

Postavili jsme si stan, připravili si jídlo a pak vše důkladně uzavřeli do auta a bear boxu, abychom předešli případnému setkání s medvědy. V noci pršelo a byla opravdu zima, což jsme úplně nečekali. Navlékli jsme na sebe všechny vrstvy, které jsme měli. Kempovací místa jsou dost rozlehlá, daleko od sebe a máte dost soukromí. Svítí se ale jen u záchodů. Jít v noci s čelovkou na záchod (cca 300m daleko) je docela zkouška odvahy.

Norris, Mammoth Hot Springs, Lamar Valley

Ráno, když jsme se probudili, bylo zataženo, všude mokro a stále docela chladno. Stan jsme nechali v kempu, spali jsme tu dvě noci. Měli jsme naplánovaný okruh přes Norris, Mammoth Hot Springs, Tower, Roosevelt a zpět do Canyonu.

Během jízdy lesem k Norris se občas mraky protrhávaly a chvílemi se ukázalo sluníčko. Když jsme dorazili k Norris Geyser Basin, byla stále mlha, což mělo jednu výhodu – v areálu nebylo tolik lidí. Prošli jsme všechny okruhy. Hezčí nám přišel okruh Back Basin, kde jsme obdivovali barevné Cistern Spring a fascinující Steamboat Geyser, nejvyšší aktivní gejzír na světě. Bohužel však během naší návštěvy netryskal. I tak byly všechny gejzíry a jezera v této oblasti ohromující, s nádhernými odstíny modré, zelené a oranžové.

Po prohlídce jsme navštívili blízké muzeum Rangerů, které poskytuje zajímavé informace o vzniku a ochraně parku. Poté jsme pokračovali k Mammoth Hot Springs, kde nás ohromily terasy pokryté minerály, na jejichž svazích stékající voda vytváří kaskády usazenin.

Po odjezdu z Mammoth Hot Springs jsme se rozhodli na chvíli nakouknout do Montany a jeli jsme na sever. Nechtěli jsme opustit park, doufali jsme, že alespoň nějaká cedule označující státní hranici nám nabídne možnost pro fotku, ale nikde nic. Jen klikatá silnice a vysoké hory na obzoru. Podle mapy jsme ale už byli v Montaně, takže se to počítá.

Byli jsme už docela unavení a dál chodit se nám nechtělo, takže jsme další výlet pojali víceméně z auta. U Tower - Roosevelt jsme odbočili a projížděli údolím Lamar Valley, které je proslulé skvělými příležitostmi na pozorování zvířat. A jak jsme zjistili, zvířat tady bylo opravdu hodně. Bizoni kráčeli po obou stranách silnice a občas dokonce přecházeli přímo mezi auty. Bylo to úžasné, takže i když jsme si říkali, že už je fotit nebudeme, tady to prostě nešlo jinak.

Na jednom místě jsme z okénka zachytili i hnědého medvěda, který se procházel poblíž silnice. Fotka je trochu z větší dálky, než by mohla být, protože místo focení Magda nejdřív zuřivě zavírala okénko.

Večer jsme se vrátili do kempu v Canyon Village. Využili jsme sprchu, která je u vjezdu do kempu a je v ceně kempování. Tu noc naštěstí už nebyla taková zima.

Firehole Lake, Grand Prismatic, Old Faythful

Další den ráno, po sbalení věcí, jsme opět vyrazili směrem k Norris, ale tentokrát jsme se vydali doleva a zamířili k Madison a Old Faithful.

Za Madison jsme se odbočili na Firehole Lake Drive, boční cestu, kde se dá zastavit, projít kolem horkého jezera a shlédnout několik gejzírů. K jednomu z nich, White Dome Geyser, jsme přišli právě v okamžiku, kdy začal chrlit vodu – je to impozantní pohled.

Pokračovali jsme dál ke Grand Prismatic Spring, jednomu z nejpopulárnějších míst v parku. Tady se připravte na problémy s parkováním. Na hlavním parkovišti už nebylo místo, ale naštěstí jsme našli místo k parkování o pár stovek metrů dál, na kraji silnice podél řeky.

Pěšky jsme se vrátili k mostu u parkoviště a přes lávky došli nejdřív k Excelsior Geyser Crater, jezírku plnému horké vody, které je vždy zahaleno v mlze. O kousek dál jsme došli k samotnému Grand Prismatic. To je opravdu nádherný pohled – vodní plocha ve spoustě odstínů modré a zelené, obklopená žluto-oranžovo-červenými břehy. Tak krásné jezero jsem ještě neviděl. Vypadá skvěle na fotkách a dokonce i na satelitních mapách (do kterých jsem nahlížel při psaní článku). Jedinou nevýhodou je, že je velmi populární, takže na lávkách bývají doslova davy lidí. Všichni se fotí a často si navzájem překážejí.

Jen projít kolem Grand Prismaticu nám nestačilo, chtěli jsme vidět i vyhlídku na něj. Přejeli jsme ještě kousek dál a vyšlápli asi kilometr a půl na Grand Prismatic Overlook. Výhled z dálky byl snad ještě hezčí než zblízka a navíc tam bylo o něco méně lidí – jít pěšky a ještě do kopce už se tolika lidem nechtělo.

Po návštěvě Grand Prismatic jsme původně měli v plánu zastavit u Biscuit Basin. Bohužel v den našeho odletu z Prahy tady nastala exploze páry v jednom z gejzírů. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale lávky byly poničeny a tato oblast i s parkovištěm zůstala po zbytek sezóny 2024 zavřená.

Místo toho jsme jeli rovnou k Old Faithful. Tento slavný gejzír, který se s Grand Prismaticem přetahuje o titul nejpopulárnějšího místa v parku, je známý svou pravidelnou erupcí, která přitahuje davy. Naštěstí tady mají obrovské parkoviště, takže o problém méně. Popularitu Old Faithful si vysloužil možná díky pravidelným erupcím každých asi 90 minut, které jsou velmi dobře předpověditelné. Na parkovišti i na webu můžete najít odhad času další show. Měli jsme dost času, takže jsme si u parkoviště koupili zmrzlinu (jeden kopeček za 6 dolarů, dva za 7 – vzali jsme si dvě a podělili se). Poté jsme se pomalu vydali k gejzíru a dorazili tam právě včas na další erupci. Viděli jsme jednu z menších, ale i tak bylo fascinující pozorovat, jak obrovská masa vody vyletí do výšky desítek metrů. Na konci lidé tleskali. Podle zkušeností z Cheyenne odhadujeme, že kdyby měli přesné odhady, na začátku by zněla hymna.

Old Faithful je jen jeden gejzír, ale v okolí se nachází mnoho dalších termálních jezírek a gejzírů, jako jsou Ear Spring, Chromatic Pool, Grotto Geyser a další. Každý z nich je krásný a úplně jiný. Z dálky jsme viděli i Castle Geyser, který právě stříkal – také úchvatný pohled. Došli jsme až k Morning Glory Pool, což rozhodně stálo za to. Je to krásně barevné jezírko, vlastně takový menší Grand Prismatic, ale s mnohem méně lidmi.

Po náročném dni jsme toho už měli dost, takže jsme nasedli do auta a vydali se do kempu Bridge Bay, kde jsme strávili poslední noc v Yellowstonu. Postavili jsme stan a rozhodli se ještě za šera projít k jezeru Yellowstone. Cestou zpátky jsme na louce potkali několik jelenů wapiti, kteří se přišli podívat až na pár metrů k lidem (a ti se, navzdory všem varováním, samozřejmě snaží dostat co nejblíž). Před spaním se mi povedlo vyfotit krásné fotky hvězdné oblohy.

Ráno jsme se chystali opustit Yellowstone jižním výjezdem. Před tím jsme si ale udělali poslední zastávku u gejzírů u West Thumb. Nejvíc nás zaujaly gejzíry a bublající jezírka na okraji jezera Yellowstone, a také dvě nádherná vroucí jezírka, Black Pool a Abyss Pool.

Po této poslední zastávce jsme opustili Yellowstone. Na silnici jsme opět míjeli Continental Divide, tuto pomyslnou hranici jsme během naší cesty překračovali mnohokrát. Celkově nás v Yellowstone nejvíc nadchla západní část – Mammoth Hot Springs, Norris, Grand Prismatic a Old Faithful. Kdybychom měli méně času, určitě bychom se soustředili hlavně na tato místa. Celou dobu v Yellowstonu jsme jedli zásoby, které jsme si přivezli, a vařili (tedy jen ohřívali vodu na zalití dehydrovaného jídlo), ale v Canyon Village, Mammoth Hot Springs a Old Faithful jsou i restaurace.

Grand Teton

Po necelé hodině jízdy z národního parku Yellowstone jsme dorazili do dalšího národního parku – Grand Teton, pojmenovaného podle hory Grand Teton. Silnice v parku vede nejprve po východní straně jezera Jackson Lake. Na jeho západní straně se během jízdy naskýtají nádherné výhledy na majestátní hory. Naší první zastávkou byla Colter Bay, kde se nachází informační centrum a obchod se suvenýry. U stolku na břehu jezera jsme si udělali oběd a užívali si výhledy na hory přes jezero.

Poté jsme se rozhodli projít si párkilometrovou cestu Lakeshore Trail, která vede od visitor centra na blízký zalesněný poloostrov. Když jsme dorazili na poloostrov, potkali jsme Švýcarku, která nás varovala, že v lese viděla medvídě a medvědice zřejmě nebyla daleko. To nás okamžitě odradilo od pokračování v cestě. Měl jsem s sebou sice bear-spray, ale jeho použití jsem znal pouze teoreticky. Až tady nám Švýcarka vysvětlila, jak ho správně použít. Naštěstí jsme medvěda nepotkali dříve. Cestou zpátky k autu Magda mlátila dvěma klacíky o sebe, aby odehnala všechny medvědy v okolí.

Protože bylo horko, rozhodli jsme se jet na koupání k String Lake. Bohužel je ale toto jezero v horkém létě velmi velmi populární, což znamenalo, že bylo prakticky nemožné zaparkovat. Parkoviště jsme objeli několikrát, ale místo jsme nenašli. Místní si sem často vozí kajaky a další plavidla, a v horkém dni se nikomu nechce od vody odjíždět. Magda alespoň prošla cestu kolem jezera (což považuje za heroický čin) a udělala pár fotek, zatímco já jsem kroužil kolem parkoviště.

Po neúspěchu u String Lake jsme se vydali k vedlejšímu Jenny Lake. I tam bylo parkování problematické, ale nakonec jsme jedno místo našli. Vzali jsme si plavky z auta a šli k vodě. Jezero bylo krásné a v tom vedru velmi osvěžující. Po koupání jsme navštívili dvě vyhlídky. První byla Schwabacher Landing, kam vede nezpevněná cesta. Toho jsme se s naším krásným autem trochu báli, ale nakonec to bylo v pohodě. Hory v dálce se krásně zrcardlí v říčce. Druhá vyhlídka byla Snake River Overlook, kde vznikla slavná fotka Ansela Adamse, která se ukazuje na kurzech fotografie. Od roku 1942 však místo zarostlo, takže nic podobného původnímu záběru už není možné pořídit. I tak je to ale pěkné místo.

Cestou do kempu Lizard Creek jsme ještě potkali bizony, kteří nám bez váhání přecházeli před autem. Kemp Lizard Creek byl mnohem menší a jednodušší než kempy v Yellowstone, ale nabízel krásnou vyhlídku na jezero. Tam jsme si při západu slunce uvařili a snědli večeři.

Po probuzení a sbalení věcí jsme ráno vyrazili na cestu. Kemp, kde jsme přespali, byl fajn, ale jeho poloha není úplně ideální. Nachází se na severu parku, zatímco většina zajímavostí je spíše na jihu, v okolí Jenny Lake, takže nás čekaly delší přejezdy.

Jako první cíl dne jsme si naplánovali výšlap k Taggart Lake a možná i dál k Bradley Lake. Parkoviště u Taggart Lake Trailhead bylo už téměř plné, takže auta parkovala i na krajnici, ale nikomu to nevadilo. Cesta vedla krásnou přírodou. U Taggart Lake jsme si ochladili nohy v jezeře. Měli jsme ještě dost sil, takže jsme pokračovali až k Bradley Lake. Obě jezera, s odrazy hor na jejich hladinách, byla opravdu nádherná.

Na břehu jsme potkali americkou rodinku, která se zajímala, odkud jsme. Když jsme jim řekli, že z Česka, ptali se, jak velká země to vlastně je v porovnání s USA. Odpověděli jsme, že zhruba třetina Wyomingu, ale žije tam zhruba 15x víc lidí.

Taggart Lake a Bradley Lake byla příjemná procházka na pár hodin. Po ní už jsme opustili park Grand Teton. Ještě jsme projeli vyhlídkovou cestu Moose-Wilson Road, doufaje, že uvidíme losy – bohužel jsme neměli štěstí. Zastavili jsme se v Jacksonu, kde jsme si prohlédli brány z paroží na náměstí, a pak pokračovali do Pinedale, kde jsme měli zarezervovaný motel. Cestou do Pinedale se okolní krajina razantně mění, jehličnaté lesy mizí, otepluje se a krajina znovu přechází ve vyprahlou poušť.

Pinedale je malé městečko uprostřed ničeho. Na ceduli s mapou ji však označují jako “All the civilization you need“. Je tam benzínka, pár restaurací a jeden supermarket, který prodává jak potraviny, tak zbraně. Po pěti dnech strávených ve stanu jsme ale tuto “civilizaci“ ocenili. Dali jsme si sprchu, vyprali špinavé oblečení a rádi jsme si odpočinuli od přípravy jídla – zašli jsme si do stánku na burger s hranolkami.

Flaming Gorge

Cesta z Pinedale vede opět velkou prázdnotou, občas se objeví nějaká stavba u silnice, ale jinak jen dlouhé míle pustiny za okny. Jediné větší město na cestě je Rock Springs, kde jsme si dali jídlo ve fast foodu. Rezervoár Flaming Gorge jsme objížděli ze západní strany. Nad jižní částí rezervoáru v kopcích byla pěkná bouřka. Raději jsme na chvíli zastavili u benzínky ve vesničce Manilla (už v Utahu), abychom počkali, až se přežene. Původně plánovanou vyhlídku Sheep Creek Overlook jsme nakonec vynechali, protože v dešti bychom z toho stejně moc neměli.

Když bouřka přešla, pokračovali jsme přímo do našeho zarezervovaného kempu Canyon Rim Campground. Cesta kopcovitou krajinou nabízí nádherné výhledy na rezervoár. Hned u kempu je vyhlídka na Red Canyon. Ten je velmi fotogenický. Nafotili jsme tu spoustu úchvatných snímků při západu slunce. Stan jsme měli postavený pár desítek metrů od okraje útesu, takže jsme se dokonce donutili vstát na východ slunce (a po několika fotkách si šli opět lehnout). Bylo to opravdu krásné místo.

Druhý den, po probuzení dlouho po východu slunce, jsme ještě navštívili Red Canyon Visitor Center. A potom - protože bylo horko - jsme se zajeli vykoupat. Ačkoliv je rezervoár poměrně velký, má překvapivě jen málo míst vhodných na koupání. Jedním z nich je Sunny Cove, kam jsme zamířili. Je to malé místo s parkovištěm bez zázemí. Voda byla osvěžující, ale jinak to nijak úchvatné místo není.

Dinosaur National Monument

Dinosaur National Monument je místem, kde se nalezly pozůstatky mnoha druhů dinosaurů. Leží na rozhraní Utahu a Colorada v kaňonu řeky Green, asi hodinu a půl jízdy od Flaming Gorge (což je přehrada na stejné řece). My jsme navštívili jen jeho menší část, Quarry Visitor Hall a petroglyfy za ní, kam se dá ještě dostat po zpevněné cestě. Přečetli jsme si, že v druhé části, která už leží v Coloradu, se dají vidět možná i krásnější místa, například na fotkách úžasně vypadající skála Steamboat Rock a všechny výhledy cestou k ní. Tam jsme se ale nedostali, cesta je nezpevněná a vhodná pouze pro pořádná terénní auta. Kdyby měl někdo více času, peněz a odvahy, tak od Flaming Gorge se dá řeku Green za několik dní na raftu splout až sem.

My jsme začali naši prohlídku v Quarry Visitor Center, odkud jsme těsně stihli poslední autobus do Quarry Exhibit Hall. Quarry Exhibit Hall je budova obklopující odkrytou skalní stěnu, na které jsou stovky odhalených dinosauřích kostí. Řeka dinosauří těla postupně naplavila do několika oblastí, nad jednou z nich právě dnes stojí Quarry Exhibit Hall. Můžete si sáhnout na dinosauří kosti, některé větší, než my sami. Takhle blízko k dinosaurům jsme ještě nebyli.

Zpátky od Exhibit Hall k parkovišti jsme šli pěšky po stezce Fossil Discovery Trail. Bohužel fosílie jsme moc neviděli, zato jsme si pořádně užili vedra – i když už byl podvečer, byla to poušť a skály, které celý den pohlcují teplo ze sluníčka. Cesta k parkovišti byla necelé dva kilometry, ale tím, že jsme si zapomněli vodu, nám to dalo docela zabrat.

Když jsme se dopotáceli k autu, popojeli jsme kousek ke Green River Campground, kde jsme spali. Je to taková oáza uprostřed pouště, na břehu řeky. Vedle nás spala parta Američanů, kteří přijeli na raftech z Flaming Gorge. Kemp byl moc pěkný. V poušti jsme se konečně nemuseli bát medvědů. Když se večer trochu ochladilo, šli jsme se projít po cestě po proudu řeky od kempu. Západ slunce tam byl nádherný.

Druhý den jsme se vydali ještě o kousek dál k petroglyfům (obrazům ve skále), pozůstatkům Fremontské kultury, obývající území Utahu ještě před Kolumbem. Nejslavnější z nich je zřetelná malba ještěrky, nacházející se jen pár desítek metrů od silnice. Dojeli jsme až na konec zpevněné cesty k Box Canyonu a Hog Canyonu a pak se vraceli zpátky. Ještě jsme si prošli asi pětikilometrovou stezku Sound of Silence, což před polednem v poušti už nebyl nejlepší nápad, ale dali jsme to (naštěstí jsme si tentokrát vzali vodu). Název odpovídá, ticho je opravdu jediné, co tam slyšíte.

Z Dinosaur National Monument jsme vyjeli (ještě jsme si vyfotili ceduli a dost ošklivého a kýčovitého plastového dinosaura u vjezdu) a pokračovali do Colorada. V první vesnici nazvané Dinosaur (Američané opravdu netráví moc času vymýšlením kreativních jmen) jsme odbočili z hlavní silnice a jeli ke Grand Junction. Na kraji města jsme se zastavili v REI a dokoupili zásoby. Bylo opravdu vedro, vystoupení z vyklimatizovaného auta byl docela šok. Hledali jsme nějaký bazén, bohužel jsme nic dobrého ve městě nenašli. Ani stánek se zmrzlinou. Takže jsme nakonec zastavili u obchoďáku Safeway na kraji města (i přechod rozpáleného parkoviště byl zážitek), koupili si celý kelímek (16oz - skoro půl litru) zmrzliny Ben & Jerry’s a celou ji snědli v nastartovaném autě se zapnutou klimatizací.

Colorado National Monument

Pokračovali jsme do kopců nad Grand Junction, kde se nachází park Colorado National Monument. Byl to poslední park, kde jsme mohli využít kartičku America the Beautiful. Bohužel v budce u vjezdu nebyl nikdo, kdo by nám kartičku zkontroloval a dal nám mapu, což nás trochu mrzelo.

Colorado National Monument jsou v podstatě kaňony a obrovské, několikasetmetrové skalní útvary. Skály jsou červené, jak to v Coloradu má být. Trochu to připomíná několik hodin jízdy vzdálený národní park Zion v Utahu, který jsme bohužel nestihli (a taky bychom tam v tom vedru pěkně trpěli). Park je docela malý, v podstatě je to jediná silnice (Rim Rock Drive), podél které jsou místa na zastavení.

Silnice většinu času vede po okraji náhorní plošiny a nabízí krásné výhledy na skály. Občas převis skály zasahuje nad silnici, a jen doufáte, že se nepohne. Vzhledem k vedru jsme většinou zastavovali jen na chvíli, prohlédli si okolí, vyfotili pár fotek a jeli dál. Je to nádherné, bohužel odpoledne je to obtížné fotit kvůli dlouhým stínům, které skály vrhají.

Dojeli jsme až k Saddlehorn Campground, kde jsme tu noc přespávali. Když se trochu ochladilo,prošli jsme si okolí kempu a užili si výhled na všechny strany. Bohužel se ale neochladilo dost na to, abychom se dobře vyspali. Zatímco před pár dny jsme téměř mrzli v Yellowstonu při teplotách kolem nuly, tady bylo v noci kolem 30°C. Spacáky jsme ani nevyndali, sundali jsme si většinu oblečení, ale spát se v tom stejně moc nedalo.

Druhý den po ránu jsme si ještě prošli stezku k Devil’s Kitchen. Viděli jsme několik moc pěkných skal, ale nejsme si jistí, jestli jsme došli až na konec stezky, cesta není moc značená a nakonec se ztrácí.

Glenwood Springs, Independence Pass, Aspen

Z Grand Junction jsme odjeli směrem na Glenwood Springs. Vzhledem k tomu, že bylo stále děsné horko, hledali jsme místo, kde bychom se mohli vykoupat. Našli jsme koupaliště po cestě, v městečku s mírumilovným názvem Rifle (Rifle Metro Pool). Zajeli jsme si tam a strávili pár hodin u vody a ve vodě (vstup za 10 $/osobu). Ve srovnání s českými bazény nás překvapilo, kolik plavčíků bazény neustále hlídalo. A pískalo na všechny, kteří se chovali i jen náznakem nebezpečně.

Koupání ukončila bouřka, kvůli které bazény uzavřeli. Naštěstí také trochu ochladila vzduch. Nasedli jsme zpátky do auta a dojeli do Glenwood Springs. V něm je několik termálních bazénů, ale všechny dost drahé na krátkou návštěvu. Na okraji města jsme měli vyhlídnuté termální rybníčky přístupné zdarma (South Canyon Hot Springs), ale po bouřce se nám koupat nechtělo, takže jsme jeli rovnou do hotelu. Večer jsme si ještě prošli centrum města (a Two Rivers Park), kde se stéká Colorado s jinou řekou, jejíž název není důležitý. Colorado je tady už pořádná řeka, ne ten malý potůček, co jsme viděli v Rocky Mountain. V parku probíhal nějaký festival, kde jsme chvili poseděli a dali si něco k jídlu.

Po vyspání nás druhý den čekala cesta přes hory do Colorado Springs. Zastavili jsme se v Aspenu. To je známé lyžařské středisko, ale v létě jsme sem nejeli kvůli lyžování. Zastavili jsme v centru města, kde je park a v něm John Denver sanctuary, s vytesanými texty písní Johna Denvera na kamenech. Je to zvláštní místo. V Aspenu je mimochodem velký problém s parkováním, bylo to snad jediné místo během celé cesty po USA, kde jsme za parkování platili (2 $).

Za Aspenem začíná slavný Independence Pass. Silnice stoupá a přibývá zatáček. Dojedete až k vrcholkům hor, ve výšce 12095 stop (3686 m.n.m.), kde je opět naše známé Continental Divide, kontinentální rozvodí. Je tam parkoviště a dá se dojít pár stovek metrů na vyhlídku. Vyhlídka je pěkná, ale dlouho tam stát nevydržíte, je tam taky pěkná zima. Po Continetal Divide už silnice jen klesá a za hodinku se dojede k Twin Lakes, skoro o 1000 metrů níž. Jízda přes Independence Pass je krásná, výhledy na všechny strany jsou impozantní.

My jsme si u jednoho jezera u stolku uvařili jídlo a najedli se. Odpoledne se zatáhlo a začalo pršet, takže jsme moc nezastavovali. Do Colorado Springs je to od Twin Lakes více než 2 hodiny jízdy, moc rychle to v ponurém počasí neutíkalo. Někde uprostřed cesty jsem se zastavil na benzínce pro kafe. Nalil jsem si z těch velkých nádob, které tam mají. Když jsem hledal peněženku a chtěl zaplatit, obsluha nad tím jen mávla rukou. Ušetřilo mi to tak dolar nebo dva, ale je to milé gesto.

Colorado Springs

Když jsme dojížděli do Colorado Springs, chtěli jsme se zastavit v Garden of the Gods, na jeho okraji. Je to rezervace se zvláštně tvarovanými velkými skalami. Počasí sice nebylo ideální, ale rozhodli jsme se, že alespoň kousek projdeme a vrátíme se druhý den. Ještě že jsme tam zastavili hned, druhý den bylo počasí ještě horší - prošli jsme to v pláštěnkách a výhledy nebyly vůbec žádné.

V Colorado Springs jsme měli zarezervované Airbnb, u hostitelky Alice, učitelky v důchodu. Bylo to asi nejhezčí ubytování za celou dobu, celé patro domu v zahradě, krásně vyzdobené. Hostitelka nám dokonce připravila snídani, což jsme ani nečekali. A to vše za velmi pěknou cenu 80 $ na noc.

Jako fanoušek seriálu Hvězdná brána jsem trošku litoval, že v Colorado Springs se nedá vidět vůbec nic z Cheyenne Mountain Complex, což bylo ústřední místo tohoto seriálu. Bohužel, obrovský bunkr, který býval velitelstvím severoamerické protivzdušné obrany, je stále aktivní vojenské zařízení a nedá se na něj podívat ani z dálky, cesta k němu je uzavřena daleko před vstupem do něj (a toto v USA berou velmi vážně).

Zbývala už nám jen cesta do Denveru, kde jsme měli vrátit auto a poslední den tam.

Denver

Z Colorado Springs do Denveru vede dálnice I-25, která má místy i pět nebo více pruhů v jednom směru. Předjíždět na dálnici se v USA může jak zleva, tak zprava, takže to občas byl celkem stresující zážitek. Zvlášť ve chvíli, kdy vás předjíždí truck, kterému z okénka vidíte sotva kola. Ale dá se na to zvyknout.

Před dojezdem do centra Denveru jsme ještě sjeli z dálnice a jeli se podívat do Red Rocks, na park a amfiteátr. Amfiteátr je pravděpodobně nejslavnější koncertní místo v Coloradu, obklopený skalami a s výhledem na město pod ním. Pravděpodobně všechna velká hudební jména tu vystupovala, je tam dokonce i malé muzeum a síň slávy, kde si můžete prohlédnout fotky a seznamy umělců. My jsme se tam jen chtěli podívat, žádný koncert jsme neviděli (zrovna v těch dnech nebyl žádný, který by nás zajímal + lístky jsou velmi drahé - 200 dolarů a více). V přilehlém parku jsou turistické přístřešky, kde jsme si uvařili vodu na poslední dehydrovaný oběd (a dodělali druhou plynovou kartuš, takže jsme ji mohli proděravět a vyhodit jí do kontejneru).

Potom už jsme jeli k centru Denveru, kde jsme vrátili auto. Od vypůjčení jsme ujeli přesně 2219 mil. Z půjčovny jsme využili autobus do úplného centra, k Union Station. Hned vedle něj jsme měli vyhlédnutou úschovnu zavazadel (LugDen, dodávka parkující před nádražím), kde jsme si za 10 $ uložili zavazadlo se stanem a spacáky do druhého dne, kdy jsme odlétali.

Do Denveru za námi přijel kamarád z Boulderu. Měli jsme celkem čas a tak jsme s ním prošli celý downtown Denveru. Podívali jsme se na státní kapitol a do parku před ním. Nakonec jsme skončili na pizze v restauraci Mellow Mushroom. Do Boulderu už jsme se vracet nechtěli, takže jsme se s kamarádem po večeři rozloučili a zamířili do Airbnb, které jsme tam měli rezervované.

Druhý den (a poslední den naší cesty) už jsme toho moc v plánu neměli. Z našeho bydlení jsme se prošli do centra Denveru, přes Confluence Park. Podívali jsme se na Larimer Square s vlajkami, dali si zmrzlinu a muffiny (strašně sladké). Upřímně, Denver nás příliš neoslovil, je to rušné město, kde toho není mnoho k vidění. Před nádražím jsme si vyzvedli zavazadlo a potom jeli vlakem na letiště, odkud jsme odpoledne odletěli do Prahy s krátkým přestupem na Islandu.

Tipy pro cestování v USA

Jídlo a restaurace

Restaurace

• Restaurace jsou drahé – ceny na menu jsou uvedeny bez daně a téměř povinného spropitného. Počítejte minimálně 25 $ za jídlo. Nápoje nejsou nutností, vodu dostanete automaticky a zdarma.
• Fast foody jsou výrazně levnější, najíte se už za cca 5 $. Široká škála řetězců a druhů jídla.
• Dobrou alternativou je dehydrované jídlo na kempování (např. Backpacker’s Pantry) - dá se koupit např. v REI – stačí zalít horkou vodou a chvíli počkat. Cena vychází také kolem 5 $ za porci.

Spropitné v restauracích

• Spropitné se očekává 15% a více – pokud dáte méně, počítejte s otázkami obsluhy.
• Zaokrouhlování nahoru při placení jako v Česku není obvyklé.
• Při placení kartou:
  • Požádáte o účet, předáte platební kartu.
  • Obsluha strhne částku za jídlo a vrátí kartu s účtenkou.
  • K účtence dostanete tužku, dopíšete výši spropitného (počítá se z částky bez daně).
  • Účtenku necháte na stole, obsluha následně upraví částku strženou z karty.

Vegetariánství vs. Wyoming (a pravděpodobně i jiné státy)

• Vegetariánské možnosti jsou omezené. Taco Bell byl jediný fast food, kde jsme našli vegetariánské menu.
• McDonald’s v USA má jiné menu než v Česku, nic vegetariánského (alespoň mimo města).
• Dehydrované jídlo zachraňovalo Magdu před hladem – široký výběr vegetariánských variant.

Nákupy v supermarketech

• Malá balení neexistují – většina produktů je ve velkých rodinných baleních. Například Coca-Cola se prodávají po 12 a více plechovkách.
• Výrazně převažuje nezdravé jídlo.
• Ceny jsou uváděny bez daně, finální částka u pokladny bude vyšší (výše daně závisí na státě a dokonce i na městě).

Jídlo na výlety

• Trail mix (směs ořechů, sušeného ovoce a čokolády) je skvělý na túry a koupíte ho téměř všude.
• Pro nevegetariány je dobrou volbou beef jerky (sušené hovězí maso).

Půjčení auta

• viz. článek Půjčení auta v USA
• Pokud je vám méně než 25 let, půjčení auta bude problém – buď budete odmítnuti, nebo zaplatíte vysoký příplatek.
• Cena pronájmu se často mění, doporučujeme před cestou občas kontrolovat nabídky a v případě lepší ceny starou rezervaci zrušit a vytvořit novou.
• Benzín v USA je levný, v době naší cesty stál méně než 1 $ za litr (cca 4 $ za galon). Levný benzín je v USA nedotkutelný.

Národní parky v USA

• Jsou skvělé, levné a dobře organizované. U vjezdu dostanete papírovou mapu a parkové noviny.
• Vstup se platí za auto. Pokud plánujete navštívit alespoň dva parky, vyplatí se roční karta America the Beautiful (80 $).
• Přizpůsoběné autům – silnice jsou v dobrém stavu, je zde mnoho parkovišť s toaletami, piknikovými stoly a grily.
• Ranger programy (komentované procházky, přednášky) jsou zdarma a konají se v sezóně každý den (najdete v novinách).

Ubytování

Uvnitř národních parků a rezervací

• Kempy (35–55 $/noc) je nutné rezervovat dlouho dopředu. Ubytování je možné ve stanu i karavanu.
• Spaní mimo kempy není povoleno.
• Hotely a chaty v parcích jsou, ale je jich málo a jsou drahé – stovky dolarů za noc.
• Rezervace:
  • kempy – recreation.gov
  • speciálně pro Yellowstone – yellowstonenationalparklodges.com

Mimo parky

• Hotely a motely (dražší možnost), Airbnb (o něco levnější varianta).
• Kempy lze najít od cca 15 $/noc.
• Spaní na divoko je povoleno v oblastech označených jako National Forest (nezkoušeli jsme).

Kolik nás to stálo

A kolik nás to nakonec celé stálo?

Samozřejmě spoustu času a nervů při přípravě a plánování 😀 Ale z finančního pohledu:

Cestovali jsme ve dvou, strávili tam 19 dní a všechno dohromady nás stálo asi 5000 $, při kurzu z léta 2024 asi 112.000 CZK.

Pro zajímavost jsme si vedli poměrně podrobné statistiky, takže víme, kolik co stálo:

• cca 1800 $ zpáteční letenka Praha - Denver s jedním přidaným zapsaným zavazadlem (Icelandair).
• 1010 $ ubytování, z toho:
  • 3 noci v motelech, 370 $, průměrně 123 $ za noc
  • 4 noci v airbnb, 340 $, průměrně 85 $ za noc
  • 9 nocí ve stanu v kempech, 300 $, průměrně 33 $ za noc
• 770 $ za jídlo, z toho:
  • 300 $ za jídlo na cesty objednané dopředu
  • 170 $ ve fast-foodech
  • 170 $ v restauracích
  • 130 $ ostatní (nákupy v obchodech, zmrzlina, kafe, jídlo ze stánků atp.)
• 747 $ za půjčení auta
• 215 $ benzín do auta (najeto 2219 mil, tj. 3570 km)
• 170 $ vstupy a suvenýry - pass America the Beautiful, bazén, pohledy a další drobnosti
• 135 $ ostatní - eSIMky, uber, veřejná doprava
• 42 $ poplatek za vyřízení ESTA

Opět jsme si ověřili poznatek z loňska, že nejdražší bývá se někam dostat, na místě už se dá fungovat relativně levně. Samozřejmě záleží na stylu cestování, my chceme hlavně něco vidět, o pohodlí nám na cestách moc nejde (i když spát ve špíně nikde nechceme a to se nám naštěstí nestalo).

Co se týče jídla, velmi se nám osvědčilo kempingové dehydrované jídlo, které bylo poměrně dobré, vydatné a připravené do 15 minut. Zároveň u něj nebyl problém vybrat vegetariánskou verzi. V restauracích by celkové náklady naskakovaly hodně rychle (ve fast-foodech jsme byli asi 10x, v restauraci 3x a stálo to stejně).

Téměř všechno jsme platili kartou, v hotovosti jsme neutratili ani 20 dolarů. Debetní karta stačila všude, kreditní kartu jsme potřebovali jen na půjčení auta.

Popravdě to bylo levnější než jsme čekali. Když jsme objednávali letenky, počítali jsme, že to může stát o dost víc. Rozhodně nelitujeme, moc se nám tam líbilo (zejména příroda a parky), lidé byli přátelští. Snad se někdy vrátíme.